Dohoda o transformaci Jemenu na federaci

Jemenský předseda vlády Mohamed Basindwa na zahájení Národní konference mládeže 28. 8. 2013 v Sana’a (Foto: AFP - Mohammed Huwais)

Jemenský předseda vlády Mohamed Basindwa na zahájení Národní konference mládeže 28. 8. 2013 v Sana’a (Foto: AFP – Mohammed Huwais)

Účastníci jemenských rozhovorů o porevolučním národním usmíření se v zásadě dohodli na transformaci arabské republiky ve federální stát. Tuto informaci poskytl ve středu ministr zahraničních věcí Jemenu Abu Bakr Al Kirbi.

„Byla dosažena principiální dohoda o federaci“ řekl Kirbi agentuře AFP při příležitosti konference v Dubaji. „Ovšem trvají rozdílné názory jednotlivých stran na počet těchto federací“.

 

Delegáti Národního dialogu z jihu požadují federální stát, který by byl tvořen severním a jižním Jemenem, zatímco seveřané, podle zdrojů z blízkosti jednání navrhují více federálních subjektů.

Ministr dále vyslovil naději, že Národní dialog bude dokončen podle harmonogramu 18. září, s tím, že podle potřeby může být prodloužen o jeden týden.

Národní dialog probíhá jako součást americké iniciativy o transformační dohodě, přičemž jeho cílem je sepsání nové ústavy a příprava voleb v únoru 2014.

Abu Bakr Al Kirb

Jemenský ministr zahraničí Abu Bakr Al Kirbi na jednání delegátů, kteří se při během Národního dialogu v zásadě dohodli na politickém uspořádání federace (Foto: AFP – Fayez Nureldine)

Kirbi představil plány na vytvoření dvou kompenzačních fondů, z nichž jeden bude sloužit k pomoci při obnově regionů na jihu i severu země, ve kterých došlo během posledních let k několika válkám, a druhý bude složit ke kompenzaci obětí politického násilí.

 

Jemenská vláda se 21. srpna omluvila povstalcům na jihu i severu za války, které proti nim vedl stát pod velením bývalého prezidenta Ali Abdullaha Sáleha, který odstoupil v únoru 2012 po celoročních protestech napříč Jemenem.

Jižní separatisté se v pondělí vrátili k jednacímu stolu, který před měsícem opustili z důvodu několika nesplněných požadavků. Jedním z nich bylo konání těchto jednání v zahraničí.

Hnutí za nezávislost jihu požadovalo v rámci Národního dialogu ustanovení zvláštní komise, s rovným zastoupením účastníků ze severu i jihu, která by projednávala budoucí spolupráci mezi jihem země a hlavním městem Sana’a (které leží na severu – pozn. překl.)

Tomuto návrhu bylo vyhověno a nový šestnáctičlenný výbor začal projednávat budoucí uspořádání země, včetně forem federace nebo konfederace.

Jižané také žádali obnovení kompenzací pro zhruba 70 000 státních úředníků – příslušníků armády a policie, kteří byli za vlády prezidenta Sáleha nespravedlivě propuštěni nebo předčasně penzionováni.

 

Po sjednocení Jemenu v roce 1990 došlo v roce 1994 na jihu Jemenu ke krátkému povstání, které přerostlo v občanskou válku, jež ukončila okupace jihu vojenskými jednotkami ze severu.

Extrémní frakce Hnutí za nezávislost Jihu, které požadují separaci, Národní dialog od jeho zahájení v březnu tohoto roku bojkotují.

(AFP)

Přehled politických stran v Jemenu

Přinášíme seznam nejdůležitějších politických stran v Jemenu včetně komentáře.

Hnutí za nezávislost jižního Jemenu

Vývoj: Také Hnutí jižního Jemenu, Mírové hnutí jihu je aktivní na jihu Jemenu od roku 2007 a těší se údajně podporou 70% populace regionu. Po sjednocení severního a jižního Jemenu 22. května 1990 vypukla v roce 1994 krátká občanská válka, během které byly oslabené armádní složky jihu poraženy a většina vůdců hnutí jihu, včetně prezidenta Ali Salima Al Beidha, odešla do exilu. Mnoho představitelů jižního Jemenu si po sjednocení stěžovalo na celou řadu křivd, které pod vládou severu utrpěli, včetně rozmachu korupce, volebních podvodů, těžby přírodních zdrojů ve prospěch severu i předčasného penzionování tisícovek důstojníků a státních zaměstnanců, jejichž důchody byly podhodnoceny.
V květnu 2007 se frustrovaní důchodci rozhodli uspořádat menší demonstrace za politickou i ekonomickou rovnoprávnost jihu. Veřejná podpora těchto protestů se začala zvyšovat, až nakonec přerostla v masivní požadavek na nezávislost jihu Jemenu. Vláda výzvy hnutí odmítala a jeho představitele označila za „separatisty“. Tím se zrodilo „Hnutí jihu“, které je nyní tvořeno silnou koalicí různých skupin, z nichž každá sleduje lehce odlišnou agendu, nicméně všechny je spojuje společný cíl oddělení jihu od zbytku Jemenu a znovuzískání nezávislosti.

Současné angažmá: Popularita Hnutí na jihu Jemenu pozvolna roste, především v odlehlejších oblastech, které vláda nemá pod kontrolou. Jen několik kilometrů od Adenu, přístavu a hlavního města jižního Jemenu lze pozorovat veřejně vztyčené vlajky bývalého Jižního Jemenu a místní správa je v rukou koalice kmenů loajálních Hnutí jihu. Mnoho subjektů ze severního Jemenu, které se aktivně podílely na lidovém povstání proti režimu bývalého prezidenta Sáleha se pokouší s Hnutím jihu uzavírat spojenectví občas v naději, že dojde k revoluci a Hnutí jihu ovládne celý Jemen. Hnutí nemá jednoznačného hlavního vůdce a je reprezentováno představiteli různých regionálních frakcí.
Abdo Al Matari vůdce Hnutí v provincii Dhale prohlásil, že vedení se rozchází v názorech na nadcházející národní dialog o budoucím politickém vývoji v Jemenu, přičemž za důležitější než dialog považuje režim a opozici v hlavním městě Sana‘a. Khalid Bamdhaf vůdce Hnutí v Adenu řekl, že všechny ústavní instituce musí uznat agendu jihu před zahájením národního dialogu. Prezident Abdu Rabbu Hádí a předseda parlamentu prý nedostatečně chápou význam otázek týkajících se jihu Jemenu.
Další vůdce jedné z frakcí Amen Saleh tvrdí, že základem pro dialog je iniciativa Rady zemí Zálivu, podle které došlo k předání moci v zemi. Na jejím seznamu priorit se otázky jihu nevyskytují, takže podle Saleha není o čem vyjednávat.
Rakia Humidan, člen výboru pro styk s vládou národního smíření uvedl, že několik občanských organizací z jihu projevilo ochotu se národního dialogu účastnit.
Lze očekávat, že v nadcházející politické anabázi bude Hnutí jihu hrát významnou roli, přičemž jeho frakce (včetně ozbrojeného křídla Hnutí) budou různé strany příležitostně využívat k posilování protirežimních sentimentů a prosazování svých zájmů.

Hnutí Al Houthí (Věřící mládež)

Vývoj: Skupina následovníků duchovního vůdce Husseina Barradina Al Houthího (údajně zabitého v roce 2004 jemenskou armádou) bývá charakterizována jako hnutí, které vyznává šíitsko-zaiditskou ideologii bývalých jemenských Imámů a usiluje o návrat Jemenu k tomuto systému řízení státu a života společnosti. Hnutí pochází z nejsevernější jemenské provincii Sa’ada, kde má také svou hlavní baštu, v současnosti však ovládá i sousední provincii Al Jawf a částečně zasahuje i do provincií Amrán a Hajja, kde sporadicky bojuje s místními kmeny. Politickou platformou hnutí Al Houthí byla opoziční stana Hizb Al Haq. Jemenská armáda vedla proti bojovníkům Al Houthí v letech 2004-10 celkem pět krátkodobějších válek, skupina v roce 2009 postoupila až na předměstí hlavního města Sana’a. Šíitská enkláva několikrát zasáhla přes hranice do sousední (sunnitsko-wahábbistické) Saúdské Arábie, proto saúdská armáda podporuje snahy Jemenu o potlačení expanze skupiny. Spojencem hnutí Al Houthí je především Írán, odkud šíité v Jemenu údajně přijímají finance a zbraně.

Současné angažmá: V současné situaci absence silného vůdce zažívají skupiny jako Al Houthí (saláfisté, Al Qáida, Al Houthí, separatisté z jihu i celé spektrum více či méně vlivných kmenů) nebývalý rozmach, přičemž na místní politické scéně uzavírají dočasné nebo trvalejší koalice i s kdysi nesmiřitelnými nepřáteli. Do hry vstupují velmi významně i regionální i světové mocnosti (Saúdská Arábie, Írán, USA i země z Perského zálivu), které sledují vlastní politické nebo ideologické zájmy. Pluralita v tomto případě a kontextu může vést k rozštěpení Jemenu a dalším humanitárním i bezpečnostním krizím.

Al-Islah (Jemenský církevní sněm pro reformu)

Vývoj: Tuto pravicově-náboženskou politickou stranu založili v roce 1990 v hlavním městě Sana’a zástupci jemenské větve Muslimského bratrstva. Ideologie strany se opírá o tři významné fragmenty jemenské společnosti – islamismus, kmenové struktury a saláfismus (škola wahhábismu, ortodoxní výklad islámu), přičemž každý z těchto směrů je ve straně reprezentován relevantním politickým představitelem.
Politický islamismus, založený na agendě Muslimského bratrstva zastupuje politik Mohammed Qahtan. Kmenovou konfederaci ve straně reprezentoval do své smrti v roce 2007 „šejch všech šejchů“ Abdullah Bin Hussein Al Ahmar, který byl předsedou parlamentu a hlavním lídrem druhé největší i údajně nejsilnější kmenové konfederace Hášid. Funkci po šejchovi Abdullahovi zdědil jeho nejstarší syn Sadiq, ovšem politické ambice ve straně i v zemi výrazně uplatňuje i jeho mladší bratr Hamíd. Třetí rozměr strany Al-Islah, saláfismus, vede prominentní sunnitský náboženský učenec Abdul Majid Al Zindani, zakladatel islámské univerzity Ímán a údajný sponzor terorismu.
Strana Al-Islah byla do lidového povstání roku 2010 hlavní silou jemenské opoziční koalice JMP (Joint Meeting Parties). Během revoluce posilovala strana Al-Islah svou politickou i mocenskou pozici a bratři Sadiq a Hamíd Al Ahmarové aktivně, za asistence svých kmenů bojovali za svržení bývalého prezidenta Aliho Abdullaha Sáleha. Podle některých mediálních zdrojů existuje podezření, že se podíleli na atentátu na prezidenta Sáleha 3. června 2011. Zápletka: Podle kabelogramu (WikiLeaks) zaslaného Ministerstvu zahraničí USA 7. dubna 2011 navrhoval Hamíd Al Ahmar, předseda strany Al-Islah, prominentní podnikatel a vůdce (de facto) nejsilnější kmenové konfederace Jemenu, že po celé zemi zorganizuje lidová povstání za svržení prezidenta Sáleha.

Současné angažmá: Z bývalého druhého aktéra jemenské politické arény a mluvčího opozice se strana Al-Islah, během lidového povstání let 2010/11 fakticky probojovala do čela aktuálního mocenského zápolení. S odstupem doby je nyní jasné, že nové vedení strany (bratři Al Ahmarové) usilovali a pravděpodobně budou nadále usilovat o vysoké státní funkce v Jemenu. Do klíčových pozic v rezortech vlády i do dalších státních postů jsou v současnosti postupně dosazováni členové strany Al-Islah. Svůj mandát strana opírá o široký záběr své ideové i členské základny – kmenový, náboženský i zahraničně-politický. Strana Al Islah má historicky dobré vztahy se sousedním regionálním hegemonem Saúdskou Arábií.

General People’s Congress – GPC (Všelidový kongres)

Vývoj: Stranu založil bývalý jemenský prezident Ali Abdullah Sáleh v roce 1982, jako nacionalistický, panarabský a sekulární politický subjekt, s ambicemi o modernizaci Jemenu. Přes svou proklamovanou orientaci na pravé straně politického spektra prokazovala strana GPC jasně levicový, sociální rozměr, díky kterému se dařilo odvracet humanitární krize této nejchudší arabské země. Sociální politika strany vedla k přebujelosti a neefektivitě státní i vojenské správy, jež postupně vedly k poklesu ekonomické situace země. Generálním tajemníkem strany byl po celou dobu její existence prezident Ali Abdullah Sáleh. Vzhledem k osobě generálního tajemníka (prezidenta Sáleha) byly činnost a vliv strany jednoznačné, prezident obsadil klíčové bezpečnostní posty v zemi převážně svými blízkými příbuznými. V roce 1990 se Sálehovi podařilo sjednotit jižní Jemen, doposud okupovaný Sověty, se severem, načež vypukla krátká občanská válka. Obratnou strategií tvrdé ruky a kompromisů se prezidentovi dařilo po většinu času jeho třicetiletého mandátu zachovat jednotu země a udržet své rivaly i islámské extremisty pod kontrolou.
V roce 2010 zasáhla Jemen vlna arabských revolucí „Arabské jaro“, načež během lidového povstání a po krátké občanské válce došlo k sesazení prezidenta, který podepsal dohodu o předání moci navrženou a prosazovanou USA a Radou pro spolupráci zemí Perského zálivu. Sáleh si opět velmi zručně vyjednal trestní imunitu pro sebe i své nejbližší spolupracovníky a zachoval si politické funkce ve své straně, také díky dlouholeté spolupráci s USA v boji proti terorismu.

Současné angažmá: Strana GPC postupně oslabuje a ztrácí svou moc, přestože politická opozice kritizuje stále významný vliv prezidenta na dění země. Vzhledem k mandátu velké části populace a bývalému dominantnímu postavení ve státě však lze očekávat, že strana GPC nadále zůstane aktivní politickou silou. Jako sekulární hnutí však bude čelit za rostoucí islamizace jemenské politické scény nebezpečí marginalizace.