ZÁVISLOST NA ROPĚ A NA TÉ MARIBSKÉ ZVLÁŠTĚ

Jemen ochromila závislost na ropě, zemním plynu a elektřině z Maribu – problémové kmenové oblasti, kterou se vládě nedařilo udržovat pod kontrolou ani v klidnějších dobách. Přestože jsou zásoby i těžba jemenské ropy a zemního plyny skrovné, jsou to právě příjmy z ropy, které udržovaly jemenskou ekonomiku v chodu. Těžba ropy tvoří asi 25 % jemenského HDP a zhruba 70 % příjmů státu. Prodej ropy je také hlavním zdrojem deviz.

U Maribu je jedno ze tří hlavních jemenských ropných nalezišť. Před pár lety tu také byla uvedena do provozu velká elektrárna spalující místní zemní plyn – tato elektřina ale jen zmírnila chronický deficit elektrické energie, kterým Jemen trpí. Ropovod i dráty vysokého napětí vedou stejným směrem přes divokou hornatou polopouštní krajinu směrem k hlavnímu městu Sanaa. Před útoky místních kmenů je prakticky nelze efektivně ochránit.

Ropovod je mimo provoz od konce března, kdy byl jedním z kmenů vyhozen do vzduchu a i dodávky elektřiny do hlavního města ochromují opakované útoky. Marib se zařadil mezi provincie, nad kterými centrální vláda ztratila kontrolu. V květnu vládní jednotky přestaly kontrolovat i silnici Sanaa – Marib, klíčové bezpečnostní stanoviště na ni obsadil kmen Nihm.

Maribská ropa je z větší části zpracovávána v jediných dvou jemenských rafineriích – malé maribské (kapacita 10.000 barelů denně) a větší adenské (150 000 barelů denně), zbytek produkce se vyvážel. Kapacita rafinerií je pro rostoucí domácí potřebu nedostatečná a proto se musela část paliv dovážet (v současnosti je to cca 50.000 barelů denně) Po útoku na maribský ropovod se adenská rafinerie ocitla na suchu a bylo ji nutné odstavit. – další jemenskou ropu těženou v Šabvě a v Hadramautu totiž v Adenu zpracovat nejde.

Experti odhadují, že tato situace stojí Jemen asi 400 miliónů dolarů měsíčně, z toho 150 miliónu jsou ztracené exportní příjmy a 250 miliónů je cena dovozu paliv, bez kterých by se ekonomika zastavila.

MĚSTA: BENZÍN NENÍ, ELEKTŘINA NENÍ, PRÁCE NENÍ

U pump v celém Jemenu tedy chybí už dlouhé týdny benzín i nafta, fronty čekajících aut se místy protáhla na kilometry a doba čekání prý i na dva týdny. Zároveň po celý minulý měsíc sužovaly Jemence obrovské výpadky v dodávkách elektřiny, v Sanaa byl elektrický proud často dodáván jen po několik hodin denně. Palivová krize neúnosně prodražuje i vodu, která je čerpána z velmi hlubokých studní.

Tehdy ale stále ještě vítězila optimistická a veselá nátura Jemenců: „Čekal jsem ve frontě u benzinky od pěti odpoledne do desáté ráno. Když na mně přišla řada, benzin zrovna došel. Ale ve frontách je legrace, protože lidé klábosí a seznamují se. Mám teď z front u benzinek spoustu nových přátel.“

Dnes - o měsíc později není vyřešen žádný z problémů - článek by bylo možné recyklovat, jen by bylo potřeba zvýšit uváděné ceny benzinu, potravin a vody a také prodloužit čekací doby ve frontách u benzinek, odkud jsou už hlášeny rvačky a první mrtví.

Mezitím se zřejmě pevně etabloval černý trh s palivy: Cena benzinu a nafty u pump je totiž státem dotovaná a regulovaná a stále sejná jako před začátkem nepokojů: 75 rijálů za litr (asi 6,50 Kč). Na černém trhu, kde je benzín k dostání bez čekání, je ovšem i více než šestinásobná. Čekání ve frontách se tak v době, kdy není možné zavadit o práci, stalo i výdělečnou aktivitou. Část u pump nakoupeného benzínu je obratem na černém trhu se ziskem prodána. V Sanaa benzin načerno často prodávají lidé od Maribu (možná ti samí, na kterých záleží, zda maribský ropovod vyletí, či nevyletí do vzduchu). Ti mají benzin pašovat ze Saúdské Arábie. Černý trh s benzinem a naftou otevřel cestu k obrovským ziskům a i když se podaří nedostatek paliv zmírnit, bude velmi obtížné tento paralelní trh zlikvidovat.

Saúdská Aráie přislíbila Jemenu pomoc ve výši 3 milionů barelů surové ropy (to je množství, které stačí na 20denní plný provoz adenské rafinerie). Několik zásilek saúdské ropy už dorazilo a adenská rafinerie se rozběhla alespoň na poloviční výkon. Na frontách u benzinových stanic se to však zatím nijak zvlášť neprojevilo. Není divu - obrovský cenový rozdíl mezi cenou na benzince a na černém trhu vytváří pokušení, kterému je jen velmi těžké odolat. Kanály, kterými nafta proudila z benzinek na černý trh, byly vybudovány už za předchozích mírnějších palivových krizí. Koneckonců na tom, že v Jemenu v minulých letech čas od času nebyla nafta k sehnání, se podepsalo pašování levného státem dotovaného paliva do Saúdské Arábie.

Za těchto podmínek je pochopitelně ekonomika výrazně utlumena. Spousta lidí přišla o práci a ti, co ji ještě mají, mají problémy, jak se do práce dostat. Spousta obchodníků zvažuje, zda by nebylo lepší obchod zavřít. Náklady na provoz jsou enormně vysoké a zákazníci stejně nemají peníze. Zatímco v Sanaa bylo v červnu alespoň relativně bezpečno, v Taizu – nejdůležitějším jemenském průmyslovém městě – navíc probíhaly sporadické boje. Pokles produkce zasáhl i taizský potravinářský průmysl, a to jen zvýšilo obavy z blížící se potravinové krize.

JAK NAKRMIT VENKOV?

Jemen má totiž ještě jeden velký problém: mimořádně velkou potravinovou nesoběstačnost. Drtivá většina základních potravin (např. 90% pšenice a 100% rýže) se dováží. I naprostá většina rodin na venkově nevyprodukuje dostatek potravin pro svou vlastní potřebu. Příčinami jsou kromě přelidnění (tudíž malé výměry polí na rodinu) a převažujících nepříznivých podmínek pro zemědělství i rozšířené pěstování plodin bez výživné hodnoty pro městský trh (hlavně na jemenské poměry mimořádně lukrativní pěstování národní lehké drogy kátu).

V horských oblastech je zavedeným modelem hospodaření prodat kát (či alespoň kávu) a nakoupit importované základní potraviny. Úroda z vlastních polí pak jen doplňuje jídelníček. Důsledkem je, že potraviny jsou na venkově dražší, než v Sanaa – do jejich ceny se promítají náklady na dopravu. Ty jsou ovšem za současné krize mimořádně vysoké.

Při kolapsu centrální autority může být zajištění efektivního transportu potravin do odlehlých oblastí značný problém. Trasy povedou přes řadu kmenových „polonezávislých“ území. S postupující potravinovou krizí bude sílit snaha dobře vyzbrojených místních kmenů převzít plnou kontrolu nad komunikacemi na jejich území (pokud se tak už nestalo). Není těžké si představit vybírání peněžních i naturálních desátků za průjezd kmenovým územím. Obyvatelé v odlehlých oblastech pak na tom mohou být opravdu špatně.

Dobrá zpráva pro venkov je, že trh s kátem se zatím nezhroutil. Prodej kátu nadále zajišťuje transfer hotovosti z měst na venkov a tedy i schopnost vesničanů nakoupit základní potraviny. Znamená to také, že obchodní kanály mezi venkovem a městy zůstávají stále průchodné – přes zprávy o blokádách a všeobecně sníženou bezpečnost na cestách. Ke smůle vesničanů je však žvýkání kátu více zvyk, než návyk. Na kátu nevzniká fyzická závislost. Až lidem ve městech opravdu dojdou peníze, budou nuceni se kátu vzdát a horské vesnice rázem nebudou mít na nákup jídla.

Vesnické oblasti neprodukující lukrativní plodiny jako jsou kát či káva budou však podstatně dříve tvrdě zasaženy vysokými cenami potravin. Už před nepokoji byla v těchto oblastech část lidí ohrožena podvýživou. Ceny chleba mezitím vzrostly asi o 50 %, ceny ostatních základních potravin (mouka, cukr, mléko) obdobně (o 40 % – 60 %) Samozásobitelskou produkci potravin nebude venkov pravděpodobně schopen zvýšit. Výnosy v zemědělství byly totiž v posledních desetiletích zvyšovány za cenu nadměrného čerpání podzemní vody. Hladiny vod jsou nyní na řadě míst extrémně hluboko a drahá paliva vodu pro zemědělství velice prodražují. Na deště se v těchto oblastech Jemenu nejde spolehnout. Letošní úroda tedy spíše poklesne.

Mezinárodní organizace varují před blížící se humanitární katastrofou.

JAK DLOUHO VYDRŽÍ DEVIZOVÉ REZERVY?

Jak to vypadá s devizovými rezervami jemenské centrální banky, dnes není přesně známo (i proto, že není jisté, zda jejich část nepoužil Saleh v posledních měsících na financování akcí svých stoupenců). Jejich výše se odhaduje na 4 miliardy dolarů, z nichž je ale jen polovina rychle mobilizovatelná. Banka v posledních měsících kromě financování mimořádných dovozů musela i intervenovat, aby udržela kurs jemenského rijálu v přijatelných mezích. Zatím se rijál vcelku drží – kurz se propadl během nepokojů jen zhruba o 10 % - z cca 210YR za USD na cca 235 YR za USD.

Devizové rezervy se tudíž musí tenčit rychlým tempem a je zřejmé, že takto lze pokračovat už jen několik měsíců, pak se zhroutí kurs rijálu i jemenská ekonomika. Záchranu může přinést jen masivní zahraniční finanční pomoc, která se i v případě, že se podaří uvést maribský ropovod brzy opět do provozu, bude muset pohybovat v miliardách dolarů.

Hlavním zdrojem zahraničních měn pro lidi z ulice jsou platby posílané Jemenci pracujícími v zahraničí domů svým rodinám. Tento zdroj je nyní nepochybně využíván na doraz a částečně tak zmírňuje dopad situace na běžnou populaci. Další důležitý doplňkový zdroj deviz je pomoc, kterou Jemenu poskytují donorské státy. Ta naopak v minulých měsících prudce poklesla. Rozvojové programy jsou zastaveny, Saúdská Arábie během jara prý zastavila letitý systém „neoficiálních“ plateb místním kmenům, jimiž si uvnitř Jemenu vytvářela svou vlastní klientelistickou síť. Obnovení „oficiální“ pomoci Saúdské Arábie a USA čeká na vyřešení politické krize.

Jemenu tedy zbývá na obnovení pořádku v životně důležitých oblastech jen několik měsíců. Ale i pokud se to povede, bude Jemen nutně potřebovat opravdu velkou mimořádnou finanční injekci (a to v řádu miliard dolarů) na překlenutí prvního roku, bez ní se vyčerpané zemi těžko podaří situaci stabilizovat.

Kdo může být ochoten tuto sumu zaplatit? Asi pouze Saúdská Arábie s přispěním dalších států zálivu, tyto země mají na jakés takés stabilitě Jemenu eminentní zájem. Ochota Spojených států platit bude pravděpodobně výrazně menší. Z toho plyne i to, kdo bude mít určující vliv na podobu jemenské politiky v příštích letech.

Autor: Pavel Kumpán.