Život a práce na Sokotře

Život a práce na Sokotře
Vydáno dne 27. 02. 2011 (1886 přečtení)

Tip na český web o životě v Jemenu a na Sokotře zvláště.

Bohdana Rambousková a Štěpán Kochánek žíjí a pracují na Sokotře. Načerpejte z jejich bohatých zkušeností na webu ramchankovi.webnode.cz. Skvěle psaný a často aktualizovaný web ze Sokotry - tu tu ještě nebylo.

Přetiskujeme několik krátkých ukázek:

...
Pak bylo potřeba dům vymalovat a zařídit alespoň nějnutnějším nábytkem. Do saly, což je místnost bez jedné stěny (takový letní model, kde se přebývá většinu času), jsem chtěla pořídit plastové židle a stůl. Ukázalo se, že to na Sokotře není tak jednoduché. Židle jsme našli, ale stůl nebyl nikde k mání. Objeli jsme celé Hadibo asi třikrát a já to už chtěla vzdát, když Abdul zvolá: „Už vím, kde jsem ho tuhle viděl. V Socotra Tourist hotelu!“ K mému překvapení přijedeme do hotelu, on se recepčního na něco zeptá a už se nám kulatý plastový stůl nakládá na auto. Dozvídám se, že si ho z hotelu půjčil na týden. „K čemu mi to je na týden? Já ho potřebuju leda napořád,“ prohlašuju. „Bohdano, na tom stole už je napsáno tvoje jméno. Už ho nebudeš vracet,“ zní odpověď. Mno, tak tohle je Sokotra. Netuším, jak velkou roli v tom celém hrál fakt, že recepční je Abdulovým studentem v Socotra College... V každém případě stůl je dodnes v mé sale.
...

...

Nicméně na kozy se tady smí jen mile. Z historie jsou zde zárukou přežití. V tak přátelském prostředí se jim zřejmě dovyvinula inteligence, takže se s minimálním úsilím dokážou dostat všude. Stačí nechat na zlomek vteřiny pootevřená vrátka a už jich máte v zahradě dvacet. Některé jsou dokonce tak drzé, že i když ve vrátkách stojíte, rozeběhnou se a prosmýknou mezi vašima nohama. Za zakousnutí do mladé papáji jim to evidentně stojí. Věřím, že sokotránské kozy chodí chytře od domu k domu a zkoušejí, která branka není dovřená. Vůbec by mě nepřekvapilo uvidět kozu, jak si klíčem odemyká visací zámek. Když náš řidič Roshdi zaparkuje příliš blízko obvodové zdi, ty bestie vyskočí na kufr auta, z kufru na střechu a ze střechy na zeď, z níž pak sebevražedným skokem přistanou uvnitř zahrady. Ven se vyhánějí zásadně házením kamenů. Ale jak jsem řekla, jsou chytré. Takže se stačí zohnout pro kámen a ony už se samy pakují k východu. Vrhají na mě nevraživý pohled: nojo, tak jsme to zkusily.
...

...
Arda s Raqií se neustále mazlily s mou světlou kůží. Dotýkaly se mých tváří, dlaní, přikládaly k nim své snědé ruce a nadávaly. Nechtěly uvěřit, že sedávám na sluníčku, abych se opálila. V určitých fázích večera ležely každá po jednom mém boku a zamilovaně mi hladily holeně. Opravdu to vypadalo jak milostná scéna. Do toho se neustále trousily děti, ale nejen ony. Když zůstaly dveře pootevřeny, objevil se v místnosti občas i nějaký ten chlap. V jednu chvíli se otočím a zjistím, že za mnou už jistě notnou dobu tiše stojí týpek a zírá mi na kolena. Holky proti tomu vůbec nezasáhly! Asi i přesto, že nosím téměř dokonalé muslimské zakrytí včetně šátku, mají prostě pocit, že jsem z Evropy, takže se mi kdokoli může koukat na cokoli. Povýšeně jsem si přetáhla sukni aspoň přes kolena a Arda to pak začala dělat pokaždé, když do místnosti vstoupila mužská návštěva.
...

...
Následující scéna vypadá tahkle: Sami si zrelaxovaně sedí v zahradě a hladí mé kůzle Felixe (tou dobou mu zbývají ještě dva dny do oběda), já stojím venku a pištím a český vědecký tým společně se zástupcem sokotránské EPA (Environment Protection Authority) spuští rodeo v kuchyni. Ozývá se odtamtud poskakování, dupání, bojové výkřiky, igeliťáky zuřivě šustí. Chce to rychlý postřeh, ulovit maličkatou vyděšenou tryskomyš. Nakonec je šesticentimetrová (i s ocáskem) kořist v pytlíku. Vědci ji uspali éterem a Pepa si ji odnesl v PET flašce (ano, prošla hrdlem) s nadšenými výkřiky: „Tohle není myš domácí!“ Následně mi přicházejí smsky typu „Ta myš je tak lehká, že nejde zvážit“ a „Je to samička“. Na endemit to nevypadá, ale neztrácejme naději. Spíš to prý bude první popsaný případ africké minimyši na Sokotře, a to je taky dost dobrý. Trvám na uvádění lokality odchytu: „Bohdanina kuchyně, Sokotra“.
...

(Přetištěno z ramchankovi.webnode.cz se svolením autorů).

( Celý článek | Autor: Rudolf Musil | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář |

)



Dnešní datum: 20. 05. 2013	\| Cestopisy \| Povídky \| Politika \| Folklór/gastronomie \| Video/panorama \| Rozhovory/média\|