Naše putování pokračuje v horských vesničkách na severozápadě, dále až k Rudému moři, přes první centrum islámské věrouky Zabíd do metropole Ta’izu a z jihu zpět do hlavního města. Tento turisty nejoblíbenější okruh doplníme fragmenty z Hadramoutu a samozřejmě "osmým divem světa" - endemickou Sokotrou.

Notoricky známý Dar Al Hajjar (doslova Sídlo na skále) z již méně známého východního pohledu. Dar Al Hajjar se nachází v úrodném údolí Wádí Dahr, severozápadně od Sana’a a byl letním a víkendovým sídlem krále – Imáma Jahji (do roku 1962). Lidová šeptanda tvrdí, že palác sloužil především pro kratochvíle jedné z Imámových manželek, tzv. „Tlusté princezny“. Ve wádí se pěstuje populární a kvalitní qát „qaríja“.

Nově zrekonstruovaná vodní nádrž městečka Thulla, které bylo významnou vojenskou baštou za tureckých nájezdů. Na skále nad městem je patrná bývalá vojenská pevnost, ze které je zajímavý výhled po okolí, bohužel přístup k pevnosti je nespolehlivý, bývá často uzavřen. Chasníci zevlující u nádrže jsou místní průvodci a majitelé obchodů se suvenýry, kteří vás za mírný poplatek provedou městem a ukáží místní pamětihodnosti, např. staré židovské domy.

Plavecký den ve vesnici Hababa. Kromě plaveckých výkonů místní mládeže ve zdejší nádrži a záplavy odpadků v zákoutích ulic (možno zpozorovat za nádrží) je tato vesnice vcelku nezáživná.

Velmi malebné kamenné sídlo Zakátí, vybudované na skále při okraji srázu do hlubokého údolí. Zakátí se nachází ve výšce 3000 metrů nad mořem asi dva kilometry nad Hababou. Při prohlídce sídla si návštěvníci zaručeně otestují limity svých závratí. Rodina dívky v červených šatech je posledním pozůstatkem původních obyvatel a provádí turisty po kamenných uličkách Zakátí. Na rozloučenou vám uvaří i čaj.

Náhorní plošina Hosní Bokur, pod níž se rozprostírá široké a úrodné wádí sahající až k městečku At Tawíla. Tato lokalita je ceněna především méně náročnými trekaři. Všimněte si domečků nalepených na skalách. Najdete zemědělce okopávajícího kukuřici?

Méně obvyklý pohled z vesnice Al Jabal v pohoří Haráz. Toto pohoří je vysloveným rájem trekařů, kterým kromě fascinujících terénů nabízí i bohatý a oblíbený lidový folklor – harázské zpěvy a tance. Horal v bílém (zanně -košili), sedící na kameni je Mohamed Al Agel jehož rodině patří turistický hotel Al Agel v sousední vesnici Manacha. Rodina Al Agelů předvádí v hotelovém diwánu po večerech turistům strhující program písní a tanců a Mohamed patří k místním tanečním virtuosům.

A jsme u konce této části poutě, u Rudého moře v Hodejdě. Tento panoramatický pohled není příliš zajímavý, zabírá rybářské lodě, dok a zčásti starý rybí trh. Samotný rybí trh by byl mnohem zajímavější, je to největší trh v Jemenu, kde se loví, mimo jiné velké množství žraloků. Lodní architektura tu napovídá, že jsme naproti africkým břehům a místní rybářské lodě migrují mezi Jemenem, Eritreou a Džibutskem. Kromě pestrého rybího trhu a rybích restaurací nabízí Hodejda koupání u moře, vodní dýmky a nejlepší jemenský qát „šámí“, to vše s nádechem africké kultury.

Příští díl – podél rudomořského pobřeží do Ta’izu a Jiblly.