Rozhovor s Pavlem Kumpánem

Autor: Rudolf Musil <info(at)ye.cz>, Téma: Život a zvyky, Vydáno dne: 22. 10. 2008

Rozhovor s Pavlem Kumpánem, majitelem cestovní kanceláře Geos travel specializované na Jemen o jeho cestách: "Hotely byly skoro prázdné, do hor už nešel vůbec nikdo. Pro vesničany byl každý můj příchod událostí. Tvrdili nicméně, že k nim do vesnice turisti chodí, protože před pěti lety tam byli hned dva naráz."

Jak bys popsal svou první návštěvu Jemenu a co tě k ní vedlo?
Chytil jsem se asi jako spousta lidí na obrázek. V devadesátým třetím roce jsem se po dvou výpravách do Himalájí rozhlížel, kam příště a fotka z jemenských hor v jednom tlustém katalogu francouzské cestovní kanceláře to rozhodla. V devadesátým čtvrtým byla v Jemenu občanská válka a v dubnu devadesátýho pátýho jsme dorazili my. V pase jsme měli víza číslo 9 a 10 - do Jemenu tehdy z Čech prakticky nikdo nejezdil. Každej, kdo přijel, měl tehdy na naší ambasádě dveře otevřený - byla to taková diplomatická ztracená varta a návštěv bylo pár do roka. V Jemenu jsme tehdy strávili pět týdnů a projeli ho opravdu důkladně - autem i na kole - na některá místa jsem od té doby už znovu nedostal. Hned první týden se mi povedlo si v horách zlomit ruku v lokti, ale zaplaťpámbu to v Sanaa na těch vykopávkách, co tam měli místo rentgenů, nepoznali - jinak bych to asi zabalil a nechal ruku srůstat v Čechách. Takhle jsem ten naražený loket na radu jemenských lékařů rozcvičoval, aby nezatuhl a těšil se z krásných jemenských scenérií. Doktoři u nás doma pak zas měli radost z pěkného příkladu funkční terapie, jak tomu říkali. Po těch pěti týdnech mi bylo jasný, že přijedu znovu - na nějakou pořádnou pěšárnu do hor, do kterých jsme tehdy jenom na kraj nakoukli a i to málo, co jsme viděli, bylo úžasný. Že se budu vracet dalších už skoro patnáct let, to jsem netušil.

Co se od tvé první návštěvy nejvíce změnilo?
Přestože i dneska se o návštěvě Jemenu píše jako o cestě do středověku, tak se Jemen za tu dobu hodně přiblížil modernímu světu. Platí to hlavně pro velká města. Sana'a bylo v devadesátým pátým město bez reklam, žádné bilboardy, žádné neony, nejnovějším směrem reklamního průmyslu byla naivní malba na plechová vrata obchodů. Reklamy nebyly ani v novinách, nahrazovaly je gratulace velkých firem prezidentu Salehovi a jemenskému lidu ke všem možným svátkům a výročím. Večerní stará Sana'a - to byly Stínadla, prakticky bez veřejného osvětlení, jen s petrolejkami v obchůdcích a barevnými mozaikami oken nad ulicemi z udusané hlíny. Saila, řečiště procházející starým městem - dneska vydlážděné a sloužící jako jedna z hlavních dopravích tepen centra - byla jen blátivou cestou. Když jsme jeli autem na letiště přivítat účastníky prvního námi organizovaného zájezdu, tak nám v Saile do bahna to terénní auto zapadlo. Dneska je nad tím místem dlážděné korzo s lucernami.
Další věc, která dnes zní už takřka neuvěřitelně je, že Jemen na nás tehdy působil jako čistá země. Binec byl hlavně v Sanaa, kde se dneska o úklid starají metaři a popeláři. Venkov byl čistý, v obchodech tehdy byla totiž pouze Canada Dry ve skleněných lahvích, sušenky Abu Walad v papírovém obalu a pokud si někdo koupil vodu v plastu nebo něco v konzervě, tak potom tu nádobu použil v domácnosti. Dnes je ve vesnických obchodech tak desetkrát bohatší sortiment než tehdy a cestu k nim lze spolehlivě najít podle stoupající koncentrace odpadků.
Dále: po celých těch patnáct let jemenští přeborníci udrželi populační růst nad třemi procenty ročně, v důsledku čehož je dnes v Jemenu o polovinu víc lidí a svateb než tenkrát. Sana'a se enormně rozrostla a kolem hlavních silnic po celé zemi se objevil moderní architektonický smog, který zakrývá výhled do kraje. Vyrostla spousta nových baráků, ty nejprve narušily jednotný ráz jemenských vesnic a městeček a dneska už převažují nad starou architekturou. V devadesátým pátým stačilo projet po hlavních silnicích a viděli jsme skoro nedotčený Jemen. Když ho chcete vidět dneska, tak musíte z hlavních silnic pryč. Nicméně mimo hlavní tepny je Jemen pořád stejně fascinující. Mimochodem - na kolech jsme tehdy vyrazili také z Taizzu přes Ibb a Džiblu do Yarimu. Příjemná cesta, opakování v dnešním provozu naprosto nepředstavitelné.
Pokračovat bych takhle mohl dlouho, Jemen se mění hrozně rychle, jediný co mi připadá, že se moc nemění, jsou Jemenci - pořád stejně prima a pořád stejně se s nimi nedá pracovat.

Mluvíš o mizejícím kouzlu Jemenu. Má tam tedy vůbec turista v roce 2008 vyrazit?
Spousta věcí v Jemenu opravdu mizí, ale kouzlo Jemenu, to myslím, že nemizí. Modernizuje se, zestejňuje se a banalizuje se celý svět a ta relativní distance Jemenu od valné části zbytku zeměkoule tam pořád zůstává. Nejkrásnější fotografické knihy z Jemenu co znám, dali dohromady Pascal a Maria Marechauxovi. To jsou francouzští architekti, kteří tam hlavně v osmdesátých letech nafotili úžasné věci, z kterých jsem já chytil už jen zbytky. Marechauxovi jezdili do Jemenu dvacet let, pravidelně rok co rok. Když jsem tam já dorazil poprvé a s otevřenou pusou vstřebával to, co je pro mě dneska kouzlo starého Jemenu, tak oni akorát jezdit přestali. Když jsem se jich ptal proč, tak říkali, že si nechtějí kazit vzpomínky. Jemen je pořád natolik fascinující země, že o jeho kouzlo pro čerstvé návštěvníky není třeba mít obavy. Já už jsem holt pamětník a pamětnící jsou na tom hůř, protože ty návraty s sebou často nesou zklamání. Nejhůř jsem asi nesl návraty do vádí Dawan, tam se před mýma očima během posledního desetiletí rozpadla velká část neudržovaných hliněných paláců a pevností. Je to jako kdyby se člověk jezdil obrok dívat do Itálie na padající Toskánsko a počítal, kolik věží ještě zbývá v San Gimignanu - prostě smutek. Ale pro nového návštěvníka bude vádí Dawan pořád nejúžasnější vádí, které kdy viděl.

Kolik času jsi vlastně dohromady v Jemenu strávil?
Už jsem ztratil přehled, počítám, že zhruba tak dva roky. Valnou většinu z toho na cestách, hlavně v horách. Nejlepší to bylo samozřejmě ty první roky. Do Jemenu se nikomu moc nechtělo, a to nejenom od nás, ale vůbec odnikud. Hotely byly skoro prázdné, do hor už nešel vůbec nikdo. Pro vesničany byl každý můj příchod událostí. Tvrdili nicméně, že k nim do vesnice turisti chodí, protože před pěti lety tam byli hned dva naráz. Takže moje cestovní plány nekomplikovala starost o obchod a o klienty, neb nic takovýho nebylo. Severní hory jsem prolezl tak důkladně, jak se to asi povedlo málokomu. Těšilo mě, že to byly výpravy do neznáma, nebyli ani průvodci, ani informace. I když u většiny horských oblastí to vlastně dodnes není o moc lepší.
Nedávno se zřejmě konečně provalilo, že Jemen je nejkrásnější země na světě a lidi začali dost jezdit. Z hobby se tak stalo živobytí, takže v posledních letech trávím v Jemenu nejvíc času jako průvodce na zájezdech. Říkám sice zaplaťpámbu, ale kdyby to takhle vypadalo od začátku, tak by se mi nikdy nepovedlo Jemen tak prošmejdit. Nicméně pořád hledím umazávat resty, které mi zůstaly a každý rok se jedu podívat na nová místa.

Jaké místo by turista neměl určitě vynechat, co je v Jemenu nejzajímavější?
Tady asi nebudu moc originální. Standardní odpověď: Sanaa, hory, Hadramaut a Sokotra. K tomu bych přidal pár historických měst na severu - třeba Thulu a Džiblu. Myslím, že ty takzvané "highlights" jsou dneska už známé, i když ještě před pár lety to tak úplně nebylo. Například v průvodcích z devadesátých let nebylo až na pár stručných zmínek nic o horním vádí Dawan, přitom je to nejhezčí kus Hadramautu. Tehdy totiž bylo nutné se tam kodrcat po mizerných cestách řadu hodin. Když jsme do toho vádí v roce 2000 dorazili, tak nám spadla čelist. To, co jsme viděli, byla novinka i pro Ahmeda, který se tou dobou živil už skoro deset let jako průvodce. Taky nám došlo, že až na jednoho žádný z autorů těch pár zmínek osobně ve vádí Dawan nikdy nebyl. Ti knižní průvodci totiž byly a jsou napsaný ze sedadla auta. Kam se nedá za rozumnou dobu tím autem dojet, to se v tom průvodci vůbec neobjeví. Dneska silnic přibývá a průvodci tloustnou. V posledních letech těch dobře sjízdných cest dokonce přibývá takovým tempem, že to ti autoři ani nemůžou stačit objíždět. Takže dnes se možnosti pro turistiku otevírají rychleji, než je to reflektováno.
Na Jemenu je krásný, že je takovej nekonečnej - při každý cestě tam narážím na nový krásný místa a pořád se stává, že v určitých ohledech překonávají všechno, co jsem tam do té doby viděl. Pořád je co objevovat. V horách neexistují standardní trasy treků, který si každý před cestou naštuduje. Na nejhezčí místa na Buře jsem se dostal až při druhé návštěvě, a přitom Bura jsou kapesní hory. Mimochodem o Buře se v průvodcích taky skoro nic nedočtete. Některé z nejkrásnějších tras v Harazu jsem objevil až před pár lety, kdy jsem v těch horách byl snad už podesáté. Navíc - kdyby se kousek jemenskejch hor s pár vesnicema přeneslo do jakékoliv jiné země, tak si je tam oprašují jako národní památku a bude to turistická atrakce první kategorie. V Jemenu jsou takových vesnic tisíce. Takže bych ještě doporučil se vydat taky někam, kam se normálně nejezdí. Jemen vás většinou nezklame, i když má taky svoje propadáky. Problém je, že se to nedá rozumně stihnout za jednu cestu, proto se taky tolik lidí do Jemenu vrací.

Co by jsi vzkázal tomu, kdo by se rád do Jemenu podíval, ale má obavu o svou bezpečnost?
No, jestli má obavy o svou bezpečnost, tak ať tam nejezdí. Dovolenou by si měl člověk užít a ne se při ní bát. Na druhou stranu nejlepším způsobem, jak se těch obav zbavit, je do Jemenu odjet. Funguje to vcelku spolehlivě. Ti, co se do Jemenu teprve chystají, v různých diskusích na netu píší: léta to plánuju, ale jak to tam vypadá, je to bezpečné ? A ti, co se takhle ptali před půl rokem a mezitím procestovali ty bezproblémové oblasti a vrátili se domů, tak píší - žádný problém, Jemenci jsou skvělí a je tam bezpečnějc než u nás doma. Jenže se akorát přepólovali a nezpracovali ten rozpor mezi mediálním obrazem Jemenu jako jedné velké základny Al Kajdy a osobní zkušeností extrémně otevřeného a přátelského přijetí, kterého se většině návštěvníků Jemenu dostane. No, to ale nemění nic na tom, že ti magoři tam opravdu někde běhají a čas od času něco podniknou. Takže s tímhle rizikem by se měl člověk před odjezdem srovnat. Komu to nejde, tak ať tam nejezdí. Ať jede radši do Egypta. Tam ti magoři sice běhají taky a aktivní jsou docela dost, ale z nějakého podivuhodného důvodu má Egypt imidž země vhodné pro masovou turistiku. Takže lidem, co tam odjedou, to tolik nevrtá hlavou a jsou bez obav a v klidu.

Díky za rozhovor.